O ovzduší

Dobrý den všem. 

Svůj příspěvek jsem nazval "O ovzduší". Ale nebojte se, tentokrát vás nebudu poučovat o tom, kolik rakovinotvorných látek vzniká spalováním plastů, lakovaného dřeva a starých krovů impregnovaných sloučeninami šestimocného chromu a jak hloupé a bezohledné vůči ostatním  takové jednání je. Tohle téma si nechám na podzim, na zahájení topné sezóny. Dnes mi v souvislosti s ovzduším v našich obcích jde o ovzduší v přeneseném slova smyslu, tedy o atmosféru, náladu a mezilidské vztahy. 

Ve Vysokém Újezdu bydlím se svou rodinou třetím rokem, a protože mi není lhostejné, v jakém prostředí žijeme, docházím mimo jiné pravidelně i na veřejná zasedání našeho zastupitelstva. Nejinak tomu bylo i včera. Pocity, s jakými jsem po skoro třech hodinách zasedání zastupitelstva odcházel domů, byly pocity zoufalství a zmaru. Politika - včetně té komunální – by měla být uměním možného, uměním kompromisu. Všem nám jde přece v konečném efektu o jedno a totéž – o obecný prospěch, o kvalitní život v našich obcích. Na jednáních zastupitelstva postrádám jistou kultivovanost a připravenost vyslechnout názor odlišný od toho „většinového“, vadí mi jízlivé podtóny a agresivní způsob komunikace. Nemusím nutně s názorem toho druhého souhlasit, ale mohu ho v klidu vyslechnout a pokusit se o dosažení konsensu. Také mi schází ochota uznat skutečnost, že ten druhý měl v té či oné záležitosti pravdu, že přišel s něčím prospěšným, užitečným. Ve vyšší politice jsou takové postupy běžné, ale na naší komunální venkovské úrovni bychom se toho, myslím, mohli a měli vyvarovat. Tolik můj skromný apel na slušnost, velkorysost a objektivitu.
Děkuji a témata nedodržování maximální povolené rychlosti v obci a znečišťování ovzduší si nechám zase na příště. 

Hezké léto! 

J. Mylbachr