Travička zelená, to je moje potěšení …..

Ta u naší školy bohužel ne….

Středa 16:15  - přibíhám z práce do školky, vítá mě usměvavá paní učitelka. Dcera vypadá rovněž spokojeně. Fajn den, říkám si do chvíle, než vyndám z poličky v šatně oblečení a hlavně boty, které mají momentálně další podrážku. Tvoří je asi centimetrová vrstva bahna. „Byli jste hledat vltavíny v čerstvě zoraném poli?", chci se zeptat. Nakonec volím srozumitelnější dotaz, přece jen je mému dítěti pouhých 5 let a nadsázce ještě úplně nerozumí. „Byli jsme na zahradě“, zní odpověď mé dcery. Beru jí za ruku a vedu na obecní úřad. Nejsou úřední hodiny, nedošlo mi to. Škoda, možná bych zastihla některého ze zastupitelů, který se domnívá, že stav školní zahrady je vyhovující a není potřeba žádných dalších úprav. Ano, je zima a venku bývá bláto, ale podobně děti vypadají i na jaře či v létě, ať prší nebo je sucho. Před nedávnem prošla škola celkovou rekonstrukcí, která stala nemalé prostředky. Má hezké interiéry, novou tělocvičnu. Úpravy prý byly provedeny i na zahradě. Asi je neprovedli odborníci, to by musela vypadat jinak, říkám si. Možná se ušetřilo za návrh, architekt by jistě na stinné zahradě navrhnul zpevněnou plochu, která se dá využívat i za mokrého počasí či v zimních měsících. Možností, jak toto vyřešit, je v dnešní době opravdu spousta. Prosím zástupce naší obce, aby se na školní zahradu přišli znovu podívat a pokusili se najít řešení, jak vzniklou situaci napravit. Třeba přehodnotit priority (je mi jasné, že rozpočet obce není nafukovací), kontaktovat firmu, která zahradu upravovala s žádostí o nápravu nebo se pokusit požádat o pomoc provozovatele místního golfového hřiště. Věřím, že kde je vůle, řešení se najde. V okolních obcích se také našlo. Přece nechceme, aby se další generace dětí brodily bahnem…

Denisa Mylbachrová,
zástupce rodičů ve školské radě
MŠ a ZŠ Vysoký Újezd