Víte, co byl „tučný čtvrtek“ či „bláznivé dny“?

Málokdo z nás si dnes dokáže spojit výše uvedená slovní spojení s běžným vesnickým životem. A přece, ještě před několika desítkami let to bylo nejveselejší období v náročném životě předků. Patří k Masopustu. Samotná tradice masopustu sahá až do středověku a odtud do doby pohanského starověku a souvisí s uctíváním boha Baccha – lidově „Bakusa“ – boha požitů a pití. V původním významu slova jde o „opuštění masa“ – maso – půst; později se z něj vyvinul karneval (odvozujeme od italského spojení carne levare, tj. „dát pryč maso“).  

Pro sedláky byl masopust relativně klidnou dobou. Zasněžená pole nepotřebovala hospodářovy ruky. Stodoly zmlkly, cepy opraveny a obšity visely nehnutě v perně. Proč by tedy člověk neužil darů své práce a nepustil veselí na uzdu? I sama církev od pradávna vyhrazovala věřícím o masopustě právo i užití všech radovánek světa a hojného křepčení. „Bláznivé dny, fašank, ostatky, voračky…“, na které se každý na české i moravské vsi těšil a užíval si. Dle tradice bylo třeba se najíst na čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.

Před „tučným čtvrtkem“ se všude píchalo. Porazil se dobře vykrmený vepřík, pekla se pečeně, škvařilo sádlo a děti nosili známým jitrničky na košt. Smažily se šišky, koblihy a boží milosti, z komínů se všude kouřilo dvojnásob.  Po „tučném čtvrtku“ o „bláznivých dnech“ byl v poslední masopustní neděli sousedský bál, v pondělí pak na hospodě „Pěkná hodinka“. V „masopustní úterý“ chodily po vsi maškary, a pochovával se „Bakus“.

Masopustní úterý je poslední den před „popeleční“ neboli „škaredou“ středou. Na ves se vyřítily maškary. V průvodu nechyběl medvěd, který býval obtočený hrachovinou. Hospodyně z něj hrachovinu odtrhávaly a dávaly husám do hnízda, aby dobře na vejcích seděly. Mezi maškarami se objevovali holič, kominík, bába s nůší, dráb s lískovkou – fantazii se meze nekladly.  Vesnice hřměla smíchem, výskotem a veselím. Na sudě posazený „Bakus“ se díval melancholicky do světa, protože věděl, že ho čeká špatný konec. Maškary s průvodem obešly celou ves, aby se vrátily do hospody, kde veselí pokračovalo. Zpívaly se písničky, hospodský roznášel pivo a ohlížel se na hodiny. O půlnoci zatroubil ponocný konec masopustu a bláznivých dnů. Tanec rázem ustal, maškary strhly masopustního „Bakuse“ ze sudu, naložily na hnojný trakař a za důkladné ceremonie a velké žalosti ho „s celou hospodou“ nesly k rybníku, kde se s ním rozloučily a hodily ho do vody. Tím končil masopust a začínal nový den. „Škaredá středa“. Všichni museli do kostela pro popelec na hříšné čelo.

Pojďte s námi oživit venkovskou tradici.

                                                                                              Věra Vlasáková